NAROZENINY ŘEDITELE
PRO

PEDAGOGIKU A VZDĚLÁVÁNÍ

Aneb hodokwas jak sviňa

• Norton, hrabě aus Brünn und Budweis
• Clinger, hrabě aus Prostejowiczky
• Kopernik, hrabě aus Prostejow
• Nesh, hrabě aus Letowitz s chotí Hraběnkou aus Sluzin

Raut byl zahájen v 17:00 na minutu přesně. Jako předkrm slané pečivo a smaživo. Hlavní chod polévka s játrovými knedlíčky (hand made) (a u některých), dále se hodovalo již podle libovůle každého z osazenstva, vesměs samý schnitzel a chapions. Sapíjelo se echt ceskim pifem. Jako další chody byly připraveny punče ala Pacl - Stříbrný měsíc (silver moon), Červánky (auroal punch). Ředitel pro příjem (nejen potravy) neustále koketoval se Stříbrnou mísou (silver plate), což obnáší bezmála půl kila masa (původně určeno pro dvě osoby, až do té doby, než to Martin celé zežral málem i se servírkou). Při rautu se vesměs hovořilo o povedené cestě Hraběte aus Letowitz z Lesbovic do Souložína za chotí. Zrovna v noci ze včerejška na dnešek napadla souvislá několikahodněcentimetrová vrstva sněhu. Nesh povídal, jak v serpentinách u Hradiska šmirglovali kamiony. Roznodně nám to nedalo a jeli jsme se tam ihned podívat. Použito bylo stroje páně Martina. Neboť technik nevyměnil na autě pneumatiky za zimní museli jsme zaparkovt kousek od baráku Sturmanführera, nedaleko Okluk. Bohužel bylo velice málo času a tak jsme pořídili pouze krátkou fotodokumentaci a odebrali se na raut do Plumlova, kde nyní sedíme. Oslavenec poručil Champagno. Raut se ubíral vcelku příjemně, ale byl čas pomalu rozvézt rozjařené hodokwasníky do svých domovů, kde se dále mohou oddávat nejrůznějším kratochvílím. Naštěstí přišla změna plánu a octli jsme se v Prostějově, kde jsme vymetali všelijaké podniky, pěkně popořádku. V Mefistu nás moc nenadchli a tak bylo rozhodnuto, že zakotvíme v místní picériji. Vzhledem k tomu, že raut u Pácla zkončil cca před dvěma hodinama a osazenstvu řádně vyhládlo bylo vyhlášen raut další v duchu picy. Pomalu táhlo na 22. hodinu a 30. minutu, Hrabě Nesh, který měl za sebou velmi dlouhou cestu ze svého hrabství, byl unaven a tak byl odvezen do svého weekendového sídla ve Služíně. Já s Martinem jsem si neustále dělal legraci, že přijel z Lesbovic do Souložína na weekend. Cestou zpět jsme odvezli i oslavence směrem k domovu (bohužel nebyly v tak pohrouženém stavu, že by nedošly) a s Martinem jsme zapadli do nejbližší knajpy, shodou okolností do stejné, kde jsme si připíjeli před lety na přátelství. Dali jsme si Zubra, lovili zapadené koule z kulečníku a konfiskovali bumerangové pohlednice. kde měli tu drzost vyobrazovat mobilní telephon výkonného ředitele. O půlnoci jsme vypadli a odebrali se k domovu, kde jsme vykořili noční cigáro. Martin schell spát, já jsem si do 04:00 četl zajímavou knihu, s popisem ještě zajímavějších katastroph.

XX.XX. Neděle: Ráno jsme podnikli snídani a vydali se opět pro eXoslavence a hurá do Služína. Sněhu napadlo ještě více a tak nám místama po silnici střílela prdel. Naštěstí vůz byl pod vedením jednoho z nejzkušenějších řidičů, páně Martina a tak jsme nedostali ani smyk (na který jsem se celou cestu těšil) ani jsme nevymetli škarpu (což je po smyku asi druhá nejlepší sranda v zimě), jen jsme sem tam houkli z okna "Sojuz něrušij", potkali jsme nějakého strejdu, co seděl na sedací hůlce uprostřed silnice (bohužel se nikomu z nás nepovedlo tu hůlku podtrhnout ani otevřít ty správný dveře). Vzhledem k tomu, že je správní rada vybavena prostředky moderní GSM komunikace o nás hrabě Nesh věděl a čekal před vraty. Cesta byla naplánována opět do Okluk a odtud pěšmo do Starého Hradiska do hospody zadem, cestou zpět do Okluk prohlídka a uklouzávání serpentin pod Hradiskem. Martin skutečně bravurně profrčel cestu do Okluk (v duchu tradice).

Po opuštění vozu byl vyhlášen kalamitní stav, neboť jsme se začali brodit hluboko ve sněhu. Naštěstí vybaveni kvalitní obuví a oblečením jsme se vydali do polí a lesů překonávat nejrůznější trénní překážky v duchu Clubové® KondiceTM. Překážky typu strom přes cestu nás rozhodně nemohou ohrozit. V případě, že by to nešlo triviálně, existuje i netriviální řešení:

Asi po půl hodině cesty jsme dorazili do polí, kde jsme před 4 roky chodili natáčet východ Slunce. Nejpikantnější na tom byla skutečnost, že kolem bylo poměrně dost sněhu na to, aby jsme mohli někoho z legrace v nem vyválet.

Takový výraz měl Nesh, když se sápal, zabořen po kolena, ze sněhu.

Zrovna, když jsme se začali zaobírat touto hříšnou myšlenkou ozvalo se zoufale ječení hraběte aus Letowitz, neboť zapadený po kolena ve sněhu neudržel balantz a díky gravitaci se ocitnul na zemi ku všeobecnému veselí všech přihlížejících členů správní rady :-) Rozhodně mu ruku pomocnou nikdo nepodal, ba naopak zde byly náznaky pomoci, ovšem cílené uvrhnout chudáka Nesha ještě hlouběji do sněhu, samozřejmě pro ještě větší záchvaty bránice všech přítomných (without Nesh). Cestou nahoru žlebem jsme si pískali pochod, poznámka, že nám chybí ještě bubínky, pikoly a bílé podkolenky byla zcela na místě. Náš pískot sem tam přerušily salvy smíchu, které poplašili rodinku lyžující na sjezdovce. Nahoře jsme vyváděli vylomeniny a dělali takový kravál, že vše živé uteklo. Dokonce přišlo i na sněhovokoulovou bitku. Samozřejmě byla pořízena fotodokumentace. Zima byla pěkná a tak jsme to namířili směr nejbližší občerstvovna. Já jsem člověk odkojený zimou a tak mi pár kelvinů pod hodnotou 273,15 vůbec nevadí. V hospodě jsem si dal v klidu pěkně vychlazeného Pilsnera Urquella, zatimco ostatní soukromničili s čajem, kafem či grogem. Také utopenci mit feferonpaprika nemohly býti přehlédnuty. Polední předraut by jsme měli z krku a pomalu začínáme připravovat chuťové buňky na hlavní polední raut. Cestou zpět jde Martin s Jiřím zpět stejnou cestou pro auto a já s Neshem valíme serpentinama směrem na křižovatku do Okluk. Jsme v neustálém telefonním spojením s druhým křídlem výpravy.

Hanlivá slova na adresu ředitele pro příjem vyvolala úsměv na tvářích zúčastněných, pochopitelně kromě Martina. "Hohó, však ono se uvidí, kdo se bude smát naposledy!!!" Foceno na poli u Starého Hradiska

Po úspěšném shledání se, opět odvážíme nesha do Souložína a jedeme do PV na raut. Odpoledne naplánován další raut v Brně v hospodě "Na placu".

Cesta nach Brünn probíhala zajímavě. Stavili jsme se opět pro Nesha, který přežrán se sotva odvalil do auta. Hned za Krumsínem dostáváme první smyk :-))) Martin evidentně nerwní smyk zvládl a pokračujeme dále. Druhý smyk dostáváme v kopci za Brodkem. Taktéž bylo vozidlo ovládnuto a pomalu pomýšlíme na koupi dálniční nálepky, což také zanedlouho učiníme. V hospodě "Na Placu" pořádáme večerní raut spolu s mou YL, která díky nepřízni počasí musela na nás čekat 45 minut overtime. Vzhledem k pokročilé večerní hodině se osazenstvo odebírá zpět do Prostějova a já pomalu mizím k domovu pln zážitků z dovolené. Ani se mi nechce pomýšlet na to, že zítra jdu hákovat. Co mi ovšem dělá dobře je pocit, že žaludek má po weekendu co zpracovávat a tudíž se připravovat na týden hladu, neboť v hokně se moc nenajím z časových důvodů. To je tak, když člověk sedí na několika židlích zároveň. Jen se musím snažit, abych zážitky nezapomněl a mohl vše zaznamenat do jazyka Sturm und Drink. Mám-li hodnotit tuto akci, tak se neobyčejně podařila a jako průprava na nadcházející Clubovou sezónu byla naprosto vynikající. Dívám-li se na ten sníh, tak se mi ani nechce věřit, že po prodeji všech tusů páně Martina bude ze skleníku sauna. Jaro už bude brzy tu.